Miroslav mi vyrobil poličku na šperky a pro mě se stala hlubokým zážitkem. Zkouším si pojmenovat, "dát do slov", co se vlastně ve mě děje. Dřevo miluju, jeho kresby mě neustále překvapují, ráda se ho dotýkám, protože mě uklidňuje a plní mi smysly. Jeho vůně mě fascinuje, zvláště borovice pro mě mají své voňavé uzdravující kouzlo. Je teplné a hladké, s oblinkami a záhyby. To znám velmi dobře. Přesto mě polička zasáhla ještě hlouběji. Vyvstaly pocity tajemného světa, světlo vycházející z nitra, ze země, jakoby pocitově odhalený poklad, který září a přitahuje. Světlo přicházející svrchu je jako světelná koupel ve slunečních paprscích. Pokud vstoupíte do kostela, kam proniká "světlo shůry", bývá to mystický zážitek.
U poličky však světlo přímo nevydíte, pouze odraz ve dřevě teple září. A nejde seshora, ale z nitra ... pro mě tak fascinující a přitažlivý pohled ... přijímám poličku jako svého učitele. Ukázala mi, jakou přitažlivost má světlo vycházející z nitra. Má touha se rozhořívá...

Hania