Povýšeně zírám zas na lidi,

Loďka má, řítí se bez přídi.

Vorem vořu hladinu

kalím říční hlubinu.

Náhle však…

Balvan směje se zpovzdálí,

cesta úzká, mne nechválí.

Otesat svou loď už nestihnu

Okusím stud vody …hladinu.

Pokorný teď plavu si

Bez hávu lodě… otřáslý.

Myslím na teplou peřinu

Ponížen, šeptám co vteřinu.

Halí mne studené lože,

Bože ta pýcha, už klouže…

Omluva míří teď na lidi.

.

.

.

Poníženě mlčím...

choulen.

Snad nebudu léčen 

louhem…

Balvan směje se, zpovzdálí

Proud řeky mne náhle oddálí.

Už vidím svoji mělčinu

Šťasten, a ponížen, přeci jen nezhynu…

Díky Ti živote za Tvoji hladinu…