Ticho

Ticho v prostoru přebývá,

vlastně, 

už moc tu s námi nebývá.

Mezi planetami

šum Ticha stále jest,

byť ze Země šíří se zvuků zvěst.

Ticho však v prostoru přebývá,

na lodi ticha převozník pobývá,

lidí na vlně však moc

nebývá...

Pojď ...

kyne Ti na plavbu svou,

sdílej vše v Tichu, 

jen oči zvou...

Jak pluje v dál Vesmírnou,

prolne tou krásou nesmírnou.

Tvarů, barev, vůní osvícen

hoříš obrazem srdce,

očím, veskrz uchvácen.

Zastaví se i tlukot v hrudi Tvé,

s Té krásy vůkol líbivé.

Rušit té plavby klid, 

už nejde jen přihlížet,

opovážlivost srdce tep

nevíš kam dřív se rozhlížet.

Přec,

jak doma bys tu byl

zapojit v tvorbu

chceš se... 

ze všech sil.

Leč, 

Ticho v prostoru přebývá

a v lásce blaho 

...

tiše se ukrývá...