Mé tělo dotýká se deštěm

ještě včera byl jsem věštěn,

stéká pot

i voda  ještě.

V očích slza  lehce pluje,

mé duše kousek čuje

jak lehce člověk

v dračí sluje

bleskem osvit

snadno vpluje.

Hladí něžně malé kapky,

moje unavené velké tlapky

jemně buší v mé to srdce

slzy tekou

je mi trpce.

Zapomněl já v boží klid

velký rámus

dělá venku lid.

Velký však soud

mi nepatří

slunce svit

i bez bratří

mohu teď sám

jen tak

mít.

Je mi smutno

lide můj

Boha kousek

v Tobě pluj....

Prší ještě...